Jaké jsou nutriční rozdíly mezi přežvýkavci a přežvýkavci ve vztahu k žaludku?

Přežvýkavci a nepřežvýkavci mají významné rozdíly ve svých nutričních požadavcích a trávicím systému, zejména ve vztahu k jejich žaludkům. Zde jsou klíčové nutriční rozdíly mezi přežvýkavci a nepřežvýkavci na základě jejich struktury žaludku:

Přežvýkavci:

1. Čtyřkomorový žaludek: Přežvýkavci mají složitý, čtyřkomorový žaludek sestávající z bachoru, retikula, omasa a slezu. Tento jedinečný trávicí systém jim umožňuje efektivně trávit a využívat rostlinné materiály, včetně vláknitých a nízkoživinných krmiv, jako jsou trávy a objemové krmivo.

2. Kvašení v bachoru: Jako fermentační káď slouží bachor, který je největším oddělením žaludku přežvýkavců. Mikroorganismy, jako jsou bakterie, prvoci a houby, sídlí v bachoru a rozkládají složité sacharidy, jako je celulóza a hemicelulóza, na jednodušší molekuly, které může zvíře vstřebat a využít.

3. Produkce těkavých mastných kyselin: Fermentační proces v bachoru produkuje těkavé mastné kyseliny (VFA) jako vedlejší produkty. VFA, včetně acetátu, propionátu a butyrátu, se vstřebávají do krevního řečiště a slouží jako primární zdroj energie pro přežvýkavce.

4. Využití nekvalitních zdrojů: Přežvýkavcům se daří na nekvalitních krmivech, jako jsou sláma, zbytky plodin a další vláknité rostlinné materiály, které nepřežvýkavci nemohou účinně strávit. Jejich schopnost fermentovat a extrahovat živiny z těchto materiálů je činí dobře adaptovanými na pastvu a přirozenou vegetaci.

5. Využití dusíku: Přežvýkavci mají schopnost syntetizovat aminokyseliny a proteiny prostřednictvím mikrobiální syntézy proteinů v bachoru. Přeměňují neproteinové zdroje dusíku, jako je močovina a amoniak, na mikrobiální proteiny, což přispívá k jejich potřebě bílkovin.

Nepřežvýkavci:

1. Jednokomorový žaludek: Nepřežvýkavci, včetně monogastrických zvířat, jako jsou prasata, drůbež a koně, mají jednodušší, jednokomorový žaludek. Jejich trávicí systém je navržen tak, aby zpracovával širší škálu krmiv, ale je obecně méně účinný při rozkladu složitých rostlinných materiálů.

2. Přímé trávení sacharidů: Nepřežvýkavci přímo tráví sacharidy prostřednictvím enzymatických procesů v jejich žaludku a tenkém střevě. Chybí jim proces fermentace v bachoru a související mikroflóra, kterou přežvýkavci vlastní.

3. Vyšší energetické a nutriční požadavky: Nepřežvýkavci mají obecně vyšší požadavky na energii a živiny ve srovnání s přežvýkavci podobné velikosti těla. Potřebují ve stravě více stravitelných sacharidů, bílkovin, vitamínů a minerálů, aby uspokojili své nutriční potřeby.

4. Závislost na předem připravených živinách: Nepřežvýkavci nemohou syntetizovat některé aminokyseliny a vitamíny, jako je vitamín C, a musí tyto živiny získávat ze své stravy. Mají také omezenou schopnost využívat nebílkovinné zdroje dusíku.

5. Větší adaptace na nevláknitá krmiva: Nepřežvýkavci jsou obvykle lépe přizpůsobeni stravě sestávající z obilí, semen, ovoce a dalších nevláknitých krmiv, která jsou stravitelnější a méně náročná pro jejich trávicí systém.

Je důležité poznamenat, že ačkoli se jedná o obecné nutriční rozdíly mezi přežvýkavci a nepřežvýkavci na základě jejich struktury žaludku, mohou existovat rozdíly mezi různými druhy v každé skupině.